|
|
Mikrostrukturní stabilita materiálů připravených aditivními technologiemi
Hyspecký, Michal ; Pantělejev, Libor (oponent) ; Štěpánek, Roman (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá mikrostrukturní teplotní stabilitou materiálu 2618 vyrobeného metodou Selective Laser Melting - SLM. Mikrostrukturní stabilita je porovnávána se stabilitou materiálu vyrobeného konvenčními metodami. Samotná stabilita je hodnocena pomocí změn v mikrostruktuře a mikrotvrdosti. Hlavním zjištěním je, že vzorek po výrobě SLM metodou dosahoval mikrotvrdosti 125 HV 0,3 a po šestnácti hodinách žíhání při teplotě 200 °C byl zaznamenán pokles pouze o několik jednotek na 120 HV 0,3. Na základě zjištěných údajů bylo usouzeno, že vzorek vyrobený metodou SLM je strukturně stabilní, jelikož nevykazoval žádné výrazné změny v mikrostruktuře, ani v pozorovaných mechanických vlastnostech. Tím pádem se stávají komponenty vyrobené SLM metodou použitelné v provozu na místech se zvýšenou teplotou do 200 °C (při dané volbě kritérií).
|
|
|
Mikrostruktura, její stabilita a únavové vlastnosti ultrajemnozrnné mědi připravené metodou ECAP
Navrátilová, Lucie ; Konečná, Radomila (oponent) ; Obrtlík, Karel (oponent) ; Kunz, Ludvík (vedoucí práce)
Tato disertační práce se zabývá únavovými vlastnostmi a stabilitou struktury ultrajemnozrnné (UFG) mědi připravené intenzivní plastickou deformací metodou „equal channel angular pressing“ (ECAP). Byl sledován vliv různých zatěžovacích režimů a teplotní expozice na vývoj mikrostruktury, experimentálně byly stanoveny křivky únavové životnosti pro jednotlivé způsoby zatěžování, byla zkoumána lokalizace cyklické plastické deformace a mechanismus iniciace únavových trhlin. Z naměřených výsledků vyplývá, že při zatěžování v režimu řízené síly v symetrickém i asymetrickém cyklu si struktura zachovává ultrajemnozrnný charakter. Zatěžování v režimu řízené amplitudy plastické deformace vede k vytváření bimodální struktury. K vytváření bimodální struktury vede i teplotní zatěžování od teploty 250 °C po dobu 30 minut. Žíhání na nižších teplotách po různou dobu nevede k hrubnutí struktury. Během únavového zatěžování vzniká na povrchu zkušebních těles povrchový reliéf ve formě skluzových pásů. Pro jednotlivé způsoby zatěžování se liší jejich hustota, rozložení a tvar na povrchu zkušebních těles. Byly prokázány rozdíly v mechanismu iniciace únavových trhlin v nízkocyklové a ve vysokocyklové oblasti. Společným rysem však je, že v místě výskytu skluzových pásů ani v okolí trhlin nebylo pozorováno hrubnutí struktury.
|
|
|
Strukturní stabilita svarových spojů austenitických a feritických ocelí
Šohaj, Pavel ; Stránský, Karel (oponent) ; Sopoušek, Jiří (oponent) ; Foret, Rudolf (vedoucí práce)
Abstrakt Tato disertační práce shrnuje teoretické a experimentální poznatky z oblasti heterogenních svarových spojů progresivních austenitických a feritických žáropevných ocelí. Ke studiu byly vybrány tyto materiály: stabilizovaná austenitická ocel 316Ti, martenzitická 9 12%Cr ocel P92 a feritická ODS ocel MA 956. Hlavní pozornost byla zaměřena na studium dlouhodobé mikrostrukturní stability v průběhu vysokoteplotní expozice spojů typu austenit/ferit. Literární rozbor kriticky zhodnocuje současný stav poznání v oblasti strukturní stability svarových spojů pokročilých žáropevných ocelí. Praktická část byla realizována ve dvou směrech. Na základě chemického složení byly pomocí software ThermoCalc prováděny výpočty fázových rovnovah pro jednotlivé oceli. Tím byly získány základní představy o fázovém složení a chemickém složení fází v závislosti na teplotě. Souběžně s výpočty byly dlouhodobé vysokoteplotní expozici za různých podmínek podrobeny laboratorní spoj 316Ti/P92 vyrobený odporovým svařením a spoj MA 956/316Ti svařený elektronovým svazkem. Exponované spoje byly podrobeny fázové analýze. Byla sledována zejména stabilita svarového rozhraní. Pozornost byla věnována shodě výpočtu s experimentem ve srovnání s daty publikovanými v literatuře. Na základě výpočtů, experimentálních výsledků a literárních dat byla diskutována vhodnost použitých kombinací materiálů a formulovány úvahy o chování studovaných svarových spojů v průběhu dlouhodobé vysokoteplotní expozice. Na základě výsledků byla potvrzena předpokládaná míra strukturní stability spoje 316Ti/P92, zatímco v případě spoje MA 956/316Ti bylo zjištěno nestabilní chování.
|
|
|
Mikrostrukturní stabilita heterogenních svarů wolfram - ODS
Adam, Ondřej ; Sonnek, Pavel (oponent) ; Jan, Vít (vedoucí práce)
Diplomová práce je zaměřena na mikrostrukturní stabilitu heterogenního svarového spoje ODS oceli a wolframu. Teoretická část shrnuje základní informace o struktuře a vlastnostech ODS ocelí a popisuje metody spojování těchto ocelí s wolframem. V experimentální části byly pomocí elektronového paprsku svařeny materiály MA956 a WL10. Jednotlivé vzorky se liší teplotou předehřevu nebo použitím přídavného materiálu. Po žíhání při 800 °C/1h a 1000 °C/5h byla hodnocena změna mikrostruktury svarového kovu pomocí rastrovacího elektronového mikroskopu. Chemické složení bylo měřeno energiově disperzní spektrometrií. Bylo zjištěno, že během žíhání dochází v celém objemu svarového kovu k masivní precipitaci částic, které byly identifikovány jako Lavesova fáze.
|
|
|
Mikrostrukturní stabilita materiálů připravených aditivními technologiemi
Hyspecký, Michal ; Pantělejev, Libor (oponent) ; Štěpánek, Roman (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá mikrostrukturní teplotní stabilitou materiálu 2618 vyrobeného metodou Selective Laser Melting - SLM. Mikrostrukturní stabilita je porovnávána se stabilitou materiálu vyrobeného konvenčními metodami. Samotná stabilita je hodnocena pomocí změn v mikrostruktuře a mikrotvrdosti. Hlavním zjištěním je, že vzorek po výrobě SLM metodou dosahoval mikrotvrdosti 125 HV 0,3 a po šestnácti hodinách žíhání při teplotě 200 °C byl zaznamenán pokles pouze o několik jednotek na 120 HV 0,3. Na základě zjištěných údajů bylo usouzeno, že vzorek vyrobený metodou SLM je strukturně stabilní, jelikož nevykazoval žádné výrazné změny v mikrostruktuře, ani v pozorovaných mechanických vlastnostech. Tím pádem se stávají komponenty vyrobené SLM metodou použitelné v provozu na místech se zvýšenou teplotou do 200 °C (při dané volbě kritérií).
|
|
|
Mikrostrukturní stabilita heterogenních svarů wolfram - ODS
Adam, Ondřej ; Sonnek, Pavel (oponent) ; Jan, Vít (vedoucí práce)
Diplomová práce je zaměřena na mikrostrukturní stabilitu heterogenního svarového spoje ODS oceli a wolframu. Teoretická část shrnuje základní informace o struktuře a vlastnostech ODS ocelí a popisuje metody spojování těchto ocelí s wolframem. V experimentální části byly pomocí elektronového paprsku svařeny materiály MA956 a WL10. Jednotlivé vzorky se liší teplotou předehřevu nebo použitím přídavného materiálu. Po žíhání při 800 °C/1h a 1000 °C/5h byla hodnocena změna mikrostruktury svarového kovu pomocí rastrovacího elektronového mikroskopu. Chemické složení bylo měřeno energiově disperzní spektrometrií. Bylo zjištěno, že během žíhání dochází v celém objemu svarového kovu k masivní precipitaci částic, které byly identifikovány jako Lavesova fáze.
|
|
|
Strukturní stabilita svarových spojů austenitických a feritických ocelí
Šohaj, Pavel ; Stránský, Karel (oponent) ; Sopoušek, Jiří (oponent) ; Foret, Rudolf (vedoucí práce)
Abstrakt Tato disertační práce shrnuje teoretické a experimentální poznatky z oblasti heterogenních svarových spojů progresivních austenitických a feritických žáropevných ocelí. Ke studiu byly vybrány tyto materiály: stabilizovaná austenitická ocel 316Ti, martenzitická 9 12%Cr ocel P92 a feritická ODS ocel MA 956. Hlavní pozornost byla zaměřena na studium dlouhodobé mikrostrukturní stability v průběhu vysokoteplotní expozice spojů typu austenit/ferit. Literární rozbor kriticky zhodnocuje současný stav poznání v oblasti strukturní stability svarových spojů pokročilých žáropevných ocelí. Praktická část byla realizována ve dvou směrech. Na základě chemického složení byly pomocí software ThermoCalc prováděny výpočty fázových rovnovah pro jednotlivé oceli. Tím byly získány základní představy o fázovém složení a chemickém složení fází v závislosti na teplotě. Souběžně s výpočty byly dlouhodobé vysokoteplotní expozici za různých podmínek podrobeny laboratorní spoj 316Ti/P92 vyrobený odporovým svařením a spoj MA 956/316Ti svařený elektronovým svazkem. Exponované spoje byly podrobeny fázové analýze. Byla sledována zejména stabilita svarového rozhraní. Pozornost byla věnována shodě výpočtu s experimentem ve srovnání s daty publikovanými v literatuře. Na základě výpočtů, experimentálních výsledků a literárních dat byla diskutována vhodnost použitých kombinací materiálů a formulovány úvahy o chování studovaných svarových spojů v průběhu dlouhodobé vysokoteplotní expozice. Na základě výsledků byla potvrzena předpokládaná míra strukturní stability spoje 316Ti/P92, zatímco v případě spoje MA 956/316Ti bylo zjištěno nestabilní chování.
|
|
|
Mikrostruktura, její stabilita a únavové vlastnosti ultrajemnozrnné mědi připravené metodou ECAP
Navrátilová, Lucie ; Konečná, Radomila (oponent) ; Obrtlík, Karel (oponent) ; Kunz, Ludvík (vedoucí práce)
Tato disertační práce se zabývá únavovými vlastnostmi a stabilitou struktury ultrajemnozrnné (UFG) mědi připravené intenzivní plastickou deformací metodou „equal channel angular pressing“ (ECAP). Byl sledován vliv různých zatěžovacích režimů a teplotní expozice na vývoj mikrostruktury, experimentálně byly stanoveny křivky únavové životnosti pro jednotlivé způsoby zatěžování, byla zkoumána lokalizace cyklické plastické deformace a mechanismus iniciace únavových trhlin. Z naměřených výsledků vyplývá, že při zatěžování v režimu řízené síly v symetrickém i asymetrickém cyklu si struktura zachovává ultrajemnozrnný charakter. Zatěžování v režimu řízené amplitudy plastické deformace vede k vytváření bimodální struktury. K vytváření bimodální struktury vede i teplotní zatěžování od teploty 250 °C po dobu 30 minut. Žíhání na nižších teplotách po různou dobu nevede k hrubnutí struktury. Během únavového zatěžování vzniká na povrchu zkušebních těles povrchový reliéf ve formě skluzových pásů. Pro jednotlivé způsoby zatěžování se liší jejich hustota, rozložení a tvar na povrchu zkušebních těles. Byly prokázány rozdíly v mechanismu iniciace únavových trhlin v nízkocyklové a ve vysokocyklové oblasti. Společným rysem však je, že v místě výskytu skluzových pásů ani v okolí trhlin nebylo pozorováno hrubnutí struktury.
|
host ::
RSS.